21. 9. 2014
V Krpoli o Vysočině
Na spoře osvětleném jevišti stojí dlouhovlasý čtyřicátník ve sportovním, a vysvětluje, co to znamená pro Královo Pole, když na Vysočině u Bystřice nad Pernštejnem bez zvláštních příprav vznikne úložiště jaderného paliva. Odsouhlasilo to bystřické zastupitelstvo a ještě taky jednu fabriku, ve které se bude vyrábět nové jaderné palivo. Jestli si myslíte, že je to právní nesmysl, máte pravdu. A jestli jste o ničem takovém neslyšeli, je to správně, nikdo nic neříkal.
Muž na jevišti dodává, že zpracovaný uran by se pak vozil do Kraví Hory u Dolní Rožínky a všechno by vlastnila rusko-česká soukromá firma.
Jan Synák: Můžete se podepsat.
V hledišti zašumělo, někteří se ujišťují, jestli nejde vlastně o naši brněnskou o Kraví Horu s hvězdárnou: Právě se začalo sousedit. Jsme v hledišti královopolského divadla Barka v Brně, kde zrovna probíhá jistá předvolební akce Zelených. Jmenuje se Sousedění a účastníci by se měli vyslovit, co by se v místní čtvrti mělo udělat.
Prachy v tunelu Dobrovského
Zelení vždycky mívali v Králově poli slušnou podporu. Královopolští sice nejvíc vždycky volili ODS, ale potom vždycky hudrovali na výstřední megastavbu Dobrovského tunelu, kterou má na svém triku ODS. Lidem nevadí prostavěné miliardy, ale zničené životní prostředí kolem tunelu, včetně narušené statiky domů v blízkosti. „Staví se tam vlastně pořád, a když ne, tak se opravuje,“ stěžuje si šedesátnice paní Jarka. „V domě máme mraky prachu a v sekretáři se třesou skleničky.“
Královopolští se uměli ozvat proti kácení stromů na Slovanském náměstí, ale úplně nejvíc je asi stmelil obrovský smrk v dnes již slavné Přírodní zahradě u Smrku. U zelených nacházejí pochopení také když čtvrt ovládnou fotbaloví fanoušci, kterým je jejich pevnost v podobě fotbalové arény malá pokaždé, když se tu začne něco důležitého kopat.
Ať rozhodne Drábová
V divadle Barka ale tentokrát volání Zelených kandidátů moc nevábilo. Hlediště divadla se sice slušně zaplnilo, ale déle než půl hodiny zde vydržel málokdo. Mluvit o prakticky nelegální výrobně jaderného paliva, to už nechtěl nikdo. „Na uran se zeptejte paní Drábové, ona tomu rozumí,“ ozývali se rozčilení posluchači. Z jejich vzrušeného šepotu šuměl názor, že tohle přece do Krpole nepatří. „Někde se postavit musí, tak ať to rozhodnou odborníci, oni přece vědí, co je dobré,“ křičí starší muž, který odmítá mikrofon. „Můj hlas je silný dost,“ dodává a chce pokračovat v řeči.
Co udělá občan?
„Řekněte mi, co bych měl jako obyčejný občan z ulice udělat, aby tyto věci nestaly?“ ptá se nesměle mladý muž s fousy ze zadní řady v hledišti.
„To nejmenší je, že podepíšete petici, potom taky můžete volit kandidáty, kteří uran u Brna odmítají,“ vysvětluje královopolská volební jednička, architektka Vařejková z jeviště. Mladík je s odpovědí spokojen, staří muži si však nechtějí nechat slovo vzít a teplota v divadle stoupá.
V tom se divadlo náhle plní, židle se obsazují a na jevišti vstupuje vysoká štíhlá dáma v černém kabátku ve stylu gothika, krátké kalhoty a černé punčochy na dlouhých nohou, v jemných, ale pevných botách, vlasy uvázané do hladkého ohonu.
Miloslava: „Sledujte odborníky.“
Je to volební jednička Zelených do senátu, Miloslava Pošvářová. Na prezentačním plátně ukazuje fotografii mostní ruiny , bere do ruky mikrofon a zvučným hlasem, který v této chvíli nikdo nečekal chladně a bez úsměvu říká:
„Teď vám ukážu, co udělali odborníci.“
Ale to už bude zase jiný příběh.